O plemeni
Historie
Špic je jedním z nejstarších dodnes chovaných plemen psů. Archeologické nálezy zbytků koster původních špicovitých psů na území Švýcarska a Německa jsou datovány do doby před pěti tisíci lety.
Tito psi byli nazvání psy rašelinnými. Vyobrazení špiců na různých hliněných a keramických nádobách ukazují, že tito pejsci odpradávna žili uprostřed lidských společností. Špicovití psi byli jedni z nejrozšířenějších po celé Evropě. Bylo to díky jejich odolnosti, statečnosti a hlavně všestrannosti. Na nákladních povozech hlídali přepravované zboží, strážili i stavení a vinice, chytali myši ve stájích a byli využíváni i jako psi pastevečtí. Nikdy však nebyli využíváni k lovu. Postrádají lovecké pudy, proto jsou ideální pro společné soužití s ostatními domácími zvířaty.
U nás spadá počátek čistokrevného chovu špiců do 60. let. Nejdříve se chovali bílí jedinci střední velikosti, později byli dovezeni také špicové dalších barev a velikostí. K výraznému oživení krve došlo po roce 1989, kdy bylo dovezeno několik kvalitních jedinců. Úroveň našeho dnešního chovu je srovnatelná s úrovní evropskou.
Vzhled
Špic je středně silným psem kvadratického rámce těla. Jeho srst je bohatá, obzvláště na krku a na ocase, a odstává od těla. Hlava je podobná lišce, má bystré oči a malé blízko u sebe stojící uši. Německý špic je zřejmě pes s největším počtem barevných a velikostních variet. Standard uvádí 13 barevných variet. Od sněhobílé, celočerné přes čokoládově hnědou, zářivě oranžovou a vlkošedou k dalším, jako je krémová, creme-sable (krémová s černým nádechem), orange-sable, black and tan (černá s tříslovými znaky) a strakatá. Velcí špicové se chovají většinou jen bílí a černí, standard uvádí i zbarvení hnědé. Vlčí špicové jsou vlkošedí.
Velikost jednotlivých variet je:
- vlčí špic / keeshond 49 +/- 6 cm
- velký špic 46 +/- 4 cm
- střední špic 34 +/- 4 cm
- malý špic 26 +/- 2 cm
- Trpasličí špic 20 +/- 2 cm
Charakter
Špic má poměrně tvárnou povahu a velice dobře se přizpůsobí jak prostředí, tak i rodině, v které vyrůstá. Zároveň je ale i ten nejmenší trpaslíček velká psí osobnost. Špicové jsou milými společníky dětí i dospělých. Děti milují a jsou jimi věrnými kamarády. A protože jsou lehce ovladatelní, děti je zvládnou celkem bez problémů…. Jsou bystří, čilí a temperamentní. Špicové jsou jako malé děti.Stále v pohybu,stále s typickým špicím “ úsměvem“ v obličeji, veselí a radostní, kdykoliv připraveni ke hře a dovádění. Jsou přirozeně inteligentní a rychle chápou.Když se na ně jde nápaditě a po dobrém,rádi se učí. I předvádění nejrůznějších kousků a triků, od panáčkování přes nejrůznější skoky (špicové mívají vynikající skokanské dispozice) až po regulérní výcvik, třeba i agility….. Proto je možné setkat se i se špicem záchranářem. Bystrý výraz špice napovídá, že je neustále ve střehu a že mu nic neunikne. Je proto výborným hlídačem. Agesívní jedinci jsou z čistokrevného chovu při bonitaci vyřazováni!
Zdraví
Německý špic je po všech stránkách bezproblémový pes. Jako děditství po svých venkovských předcích si dodnes uchoval zdraví, skromnost,odolnost a vytrvalost. Platí to zvláště o středních a větších rázech špiců,u těch nejmenších se občas projevují potíže spojené s miniaturizací. Jako jsou luxace čéšky, neuzavřená fontanela a také snížená plodnost. Větší razy špiců můžou žít bez problémů celoročně venku a ti menší se hodí především do bytu. Malí a trpasličí špicové se nehodí do kotců. Špic vyniká dlouhověkostí:patnáctiletí špicové ve skvělé kondici nejsou žádnou vyjímkou.
Péče o srst
Mnoho lidí se brání pořízení špice obávající se příliš náročné péče o srst. Je to však zbytečné. Ačkoliv špicové mají mimořádně bohatou srst, její struktura neinklinuje k plstnatění a navíc má samočistící schopnost. I při minimální péči proto špic vypadá dobře. S vyjímkou období línání špice postačí vykartáčovat jednou za týden a to jen zlehka a občas prohlédnout místo za ušima. Přibližně jednou za měsíc majitelé většinou důkladněji pročešou i podsadu. Příliš intenzivní česání a kartáčování by dokonce špicí srsti mohlo více uškodit než prospět. Také časté koupaní špic nepotřebuje,postačí dvakrát do roka.
A proč právě špice?
Nemívá problémy s páteří jako jezevčíci a ši-tzu. Nemá dýchací problémy jako pekingský palácový psík a mops. Není náročný na stravu jako vlkodav. Netrpí záněty uší jako kokršpaněl a baset. Nemá lovecké sklony jako ohaři a setři. A nemá dysplazii kyčelních kloubů jako německý ovčák. Netřese se zimou jako čivava. Není náročný na úpravu srsti jako pudl a bišonek. Nemusí se náročně trimovat jako knírač a west higland white teriér.
A jak je to s onou pověstnou štěkavostí špiců?
Tito psi byli po staletí vedeni k tomu, aby cokoli podezřelého oznamovali štěkotem. Činí tak dodnes, ale protože jsou velmi inteligentní a učenliví, lze jejich hlasové projevy poměrně snadno udržet pod kontrolou. Pokud jim majitel od počátku dává najevo, kdy jejich štěkot považuje za žádoucí a kdy ne, a pokud jim dovolí krátce štěknout po zazvonění zvonku, ale už ne ve štěkotu pokračovat bez omezení, lze hlasitost špice omezit na běžnou míru umožňující klidně pobyt i v panelových bytech. Štěkání není u nich o nic větší, než u většiny jiných malých plemen (čivava, jokšírský teriér, malý knírač, pudl, papillon).